Oznam !!!!
23. ledna 2009 v 20:37 | Kristýna
Stěhuju se.
Rozhodla jsem se založit jinej blog.. ani nevím proč, prostě se mi tenhle moc nelíbí. Tohle je info pro všechno, co čtou Winner pokračovat budu na novým blogu. =) Jsem moc ráda, že to čtete.
Taky začínám s novbou povídkou Oči temnot, takže jestli budete mít chuť, budu moc ráda, když si jí přečtete a napíšete koment =) Zatím mám jenom Prolog..
Takže všechno nový je na blogu www.arinkax.blog.cz
3.kapitola: Complet Street
6. ledna 2009 v 17:57 | Kristýna
|
Winner
Z minulého dílu:
,,Znamená to, že vy jste vyvolení. Celkem je vás šest."
Vykulila jsem na něj oči.
**************
,,Že je nás šest? Šest takových, kterým se zdál ten hroznej sen?"
,,Přesně," kývnul mi Stan. ,,Tak co kdybych vás seznámil? Vy dva jste už poslední, takže teď jsme kompelt."
,,A kde jsou ti zbylí čtyři?"
,,V naší...eh.. jak bych to nazval.. klubovně? No, možná se to tak dá říct," zasmál se.
,,Paráda, tak nás tam zaveď," to víte.. byla jsem fakt zvědavá. Nevěřila jsem celýmu dnu. Za ten proklatej den se snad nestalo nic normálního. Věřila jsem, že se pak prostě jen probudím, a zjistím, že to všechno byl jen praštěnej sen. V tenhle den už mě nic nepřekvapí.
S Fredem jsme za ním šli do rušných ulic New Yorku. Všude byly slyšet syrény a hukot aut - tenhle život miluju.
Nastoupili jsme do metra a jeli na nějaké místo zvané ,,Complet Street". Tak to je nejdivnější název, jakej jsem kdy slyšela. Na takovým místě jsem ještě nikdy nebyla, to bych si určitě pamatovala.
Vystoupili jsme a pěšky šli takovou dálku, až jsem myslela, že mě upadnou nohy. No.. eh.. zas tak strašný to zas nebylo, ale stejně!
,,Jéžiši Stane! Jak daleko to ještě je?" zaúpěla jsem. Taky jsem začala pociťovat, že čím víc jdeme, tím víc mě začíná bolet můj potetovaný kotník.
,,Už jen kousek, nebuď tak líná," řekl provokativně.
To mě celkem naštvalo. Věděla jsem, že jsem líná, ale rozhodně jsem to nehodlala přiznat.
,,Hele, ty se zklidni! Já líná nejsem, jen mě už začíná bolet ten kotník, a to dost!" řekla jsem paličatě. No, přiznávám, že jsem se možná chovala trochu dětinsky, ale celej ten den byl divnej, no ne? Stejně se brzo probudím a zjistím že to byl sen. Nebo jsem jen byla podrážděná? To je taky dost možný, protože bolest kotníku se ukrutně zvyšovala. Cítila jsem tam dvě tečky, který mě pálily jako kousky lávy.
,,No, něco hold musíš vydržet."
,,Hmm.." zabručela jsem. I když jsem možná byla dost protivná, Stan mě touhle větou přišel děsně sympatický. Nemám ráda lidi, co nic nevydržej. A nesmějte se, fakt mě to bolelo!
,,Frede, v pohodě?" zeptal se ustaraně Stan, zatímco mě tak odbyl.
Náhle jsem si vzpoměla na Freda. Celou cestu šel tiše a tak nenápadně, že jsem dokonale zapoměla na jeho existenci.
Podívala jsem se na něj.
Vypadal mnohem hůř, než já - zase. Za krkem se už držel obouma rukama, oči měl jemně přivřené a ústa pevně sevřená, jak se snažil vydržet bolest.
,,Jo, v pohodě," syknul tiše a krátce. Bylo vidět, jak zase rychle zatnul zuby.
,,Nevypadá to tak," řekl Stan a obrátil se k němu. Sundal mu z krku jeho ruce a já uviděla něco, z čeho mi přeběhl mráz pozádech. Uvědomila jsem si, že ty dva malý, žhavý uhlíky, co mi vypalovaly kůži na kotníku, jsou nic o proti tomu, co měl Fred.
Kolem krku se mu omotávala dlouhá, ohnivá ruka s nechutnými drápy a já jsem nemohla pochopit, jak to Fred může vydržet. Jak může být tak silný, že necekne ani slovo při tak velké bolesti?
Všechna moje hraná detinskost a paličatost naráz vyprchala.
Přiskočila jsem k Fredovi a obejmula ho kolem pasu, abych mu ulehčila chůzi, i když vlastně nohy měl v pořádku. Ale to mi bylo jedno, prostě jsem mu potřebovala nějak pomáhat. Kdybych nevěděla, jak strašně to bolí, nikdy bch to nepochopila. Jenže já citila ty svoje hnusný, vytetovaný oči na svým oktníku a když jsem si představila, jak se mi kolem krku ovívá ohnivá ruka, celá jsem se otřásla.
Naléhavě jsem pohlédla na Stana.
,,Kdy to skončí? Kdy to proboha skončí?!"
,,Neboj už brzy, jen co dojdem do Klubovny. Už jsme blízko."
A měl pravdu. Zabočili jsme za roh do špinavé páchnoucí ulice, pak ještě za jeden roh a potom jsem vstoupili do starého, zchátralého domu, který vypadal, že se ho asi deset let nikdo nedotkl.
Fred už měl oči úplně zavřené, byl celý horký a začal se potit. Abych nezačla panikařit, radši jsem se soustředila na věci kolem mě a snažila se mu co nejvíc pomáhat. Stoupali jsem po špinavém, zaprášeném schodišti.
,,Ty Stane, máte tu i uklizečku?" chtěla jsem, aby to znělo pobaveně, ale z mého hlasu sršelo napětí a strach o Freda.
,,No, na hygienu si moc nepotrpíme, budeš si muset zvyknout," odpověděl mi, a narozdíl od mýho hlasu, ten jeho zněl bezstarostně a v očích mu žhnuly provokativní jiskřičky. Když ale zahlédnul můj obličej, dodal šetrně: ,,Neboj, už brzy to sknší, věř mi."
,,Nic jinýho, než ti věřit, mi ani nezbývá."
,,Vím, jaký to je, taky jsem si tím prošel, ale co nevidět to už bude za vámi." a bez dalšího slova pokračoval dál po schodišti.
Překročili jsme už posledcní schod a vstoupili do místnosti. Fred se statečně držel, ale stejně mi pohled na něj trhal srdce.
V místnosti bylo několik postav. Rychle jsem je přelétla pohledem: Na pohovce seděli dva kluci, tak kolem sedmnácti let, oba měli špinavě blond vlasy, ale jinak se na pohled úplně lišili. Opodál stála dlouhá štíhlá dívka s rovnými hnědými vlasy, která si povídala s velice hezkou, nakrátko ostříhanou dívenkou, která měla také blond vlasy, ale neuvěřitelně světlé. Mezi všema působyla tak mladičce a roztomile, mohlo jí být maximálně čtrnáct, ani ne, usoudila jsem.
,,Zdar všichni!" pozdravil Stan. ,,Tak teď už jsme kompletní, tady jsou poslední dva z našeho týmu: tahlerázná a hezká holka je Nina a tohle je Fred. Nečekanou náhodou se znají."
Ozvalo se brblání na pozdrav. Jen jsem kývla hlavou, neměla jsem náladu na zdvořilosti, když se vedle mě Fred užíral bolestí. Naléhavě jsem se ohlédla na Stana, Můj pohled říkal něco jako tak-hele-už-s-ním-něco-dělej-ať-se-netrápí!
Stan očividně pochopil.
,,Jasně, za chvíli už to bude mít za sebou, pusť ho, Nino."
Mlčky jsem Neochotně pustila Freda, který se musel rozkročit, aby se udržel na nohou. Podezíravě jsem pozorovala Stana.
Ten přišel k Fredovi a zaujmul mou pozici.
,,Počkej tady, budu s ním spěchat, aby už necítil bolest," řekl mi Stan a odešel s Fredem protějšími dveřmi dřív, než jsem se stihla zeptat, co s ním tam jde dělat.
Otočila jsem se na skupinku lidí.
,,Co tam jdou dělat? Co se stane s Fredem?"
,,Myslíš jako, co se stane s jeho lidskou schránkou?" zeptala se mě ta dlouhá, hnědovladá dívka.
Nechápala jsem jí. Civěla jsem na ní a snažila se potlačit paniku.
,,No jednoduše řečeno.." pokračovala ta dívka, ,,Ten klk zemře."
Celá jsem se napnula a z mých úst uniklo zděšená vykřiknutí. Rychle jsem se otočila a chtěla se rozběhnout k těm dveřím, kterými odešli Stan s Fredem, ale čtyři silné ruce těch blonďatých kluků mě chtily.
Chtěla jsem zakřičet, ať mě pustí, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku, protože mi rukou ucpali ústa, že jsem sotva dýchala.
Teď už jsem se toužila probuďit. Už to nebyl ten divnej sen, ale noční můra. Ale taky jsem už věděla, že se mi to nezdá, že je to realita. Čím pevněji mě svíraly ty obrovské ruce, tím jistěji jsem to věděla.
***************
Konec 3 kapitoly.. Líbila se vám? A jste zvědaví, co bude příště? =D Možná překvápko.. =D Prosím napiště mi komentář, moc by mě to potěšilo.. =)
Neohrožená 4: Zrůda
5. ledna 2009 v 20:23 | Kristýna
|
J-N

Počet stran: 175
Žánr: akční, romantika
David
Zajímavý. Inteligentní.
Zádumčivý. Neodbytný.
Tajemný. Nebezpečný.
A stojí o mě.
Co je ovšem hlavní...
Není Sam.
NEOHROŽENÁ
Dívka narozená bez genu strachu
Recenze:
Po městě vládne zděšení - sériový vrah zabíjí vysoké štíhlé světlovlasé dívky, které jsou podobné Gaie. Gaia číká v parku u školy a snaží se upoutat na sebe vrahovu pozornost, aby ho vyřídila. Současně prožívá situace typické pro každou sedmnáctiletou studentku - nový spolužák ji pozve na schůzku. Gaia je z té vyhlídky nervózní. Netuší, že sériový vrah je pouze nástrojem jejího strýce Lokiho a že to je právě ten spolužák. Z léčky ji zachrání otec s přispěním Eda a Sama. Gaia zůstane sama a snaží se v násilnickém světe najít něco pozitivního.
Úryvek:
David se pomaloučku vytáhl podél Gaiy. Pak zvedl nůž a přidržel jí ho před hrudí.
,,Vidíš?" zakrákal zkrvavenými rty. ,,Vidíš, přece jenom jsem nejlepší. Dokážu tě porazit. Jsem nejlepší."
Gaia neměla potuchy, o čem mluví. David se posadil trochu vzpřímeněji, zvedl nůž ještě výš a prudce švihl nožem dolů, přímo na ni. Zkusila ho odstrčit pažemi. Viděla, jak překvapeně vytřeštil oči. A pak se to stalo.
Můj komentář: No, další suprovej díl. U téhle série mě už docházejí komentáře =D Takže jako vždy, i tenhle díl byl prostě skvělej! =)
Neohrožená 3: Závod
5. ledna 2009 v 17:25 | Kristýna
|
J-N

Autor: Francine Pascalová
Počet stran: 175
Žánr: akční, romantika
Sam je pryč.
Ne. Není normálně pryč.
Někdo ho unesl.
Ukradl mi ho.
Já ho musím najít nejpozději za tři hodiny...
Jinak Sam zemře.
A to jenom mojí vinou.
NEOHROŽENÁ
Dívka narozená bez genu strachu
Recenze:
---Spoiler!!!---
Loki, Gaiin zlý strýc, unesl Sama, kterého Gaia miluje. Dával Gaie různé úkoly a ona tak procházela zkouškou. Neposlouchala by únosce, ani neměla strach - protože Gaia nikdy nemá strach. Narodila se bez Genu strachu. Nejradši by únoscům nakopala prdel, ale musela postupovat opatrně, protože jestli nestihne složit všechny úkoly do tří hodin, Sam zemře. Je totiž diabetik a bez léků dlouho nevydržel. Gaia dělá, co může, aby všechny úkoly splnila dobře, i když jsou velmi náročné a ubližují ji. Je jí to jedno, jde jen o to, jak nejdřív zachránit Sama.
Mezitím se jí pořád CJ snaží zastřelit. Nedaří se mu to, protože Gaia tvrdě odolává - je to přeci zkušená ranařka. Jako poslední úkol dostala zabít CJ. Gaia nikdy nezabila člověka a ani to neměla v plánu. sehrála to tak, aby to vypadalo, že se snažila CJ opravdu zastřelit ale únosce - Loki - jí na to neskočil. Jeho poskoci přivlekli Sama a řekli, že Gaia úkol nesplnila, že jí to nežerou. Začnou se tam prát a Sam už má na mále, rychle potřebuje své léky. Gaia mu je vstříkne, ale pak jí začne mlátit únosce a ona se s ním musí prát. Mezitím tam přijede Heather (Gaiina nejhorčí nepřítelkyně) a Ed (Gain kamarád). Gaia málem příjde o život, ale nakonec jí "jako" zachrání Loki, aby si myslela, že její strýček je hodný. Heather zaím běžela k Samovi a ten si myslel, že to byla ona, co mu vstříkla léky, že to ona ho zachránila.
Gaiu to trochu mrzí, ale hlavní věc, co jí zajímá je ta, že Sam je na živu.
Úryvek:
,,Same!" zavřískla.
Skutečně sebou trhnul? Slyšel ji? Těžko říct. Užuž se k němu chtěla verhnout, ale jeho věznitel náhle vytáhl automatickou pistoli.
A namířil Gaie přímo na srdce.
Můj komentář: Ták, to už je třetí díl Neohrožené. Stejně jako první dva, byl i tenhle skvělej =) Fakt doporučuju.. uteklo to jako voda =)
Obsah za měsíc Prosinec
Návštěvnost blogu za měsíc Prosinec
5. ledna 2009 v 16:40 | Kristýna
|
Info o blogu
1.týden: 217
2.týden: 100
3.týden: 58
29.12. 2008 -31.12. 2008: 38
Celkem za měsíc prosinec: 413
(doufám, že ten konečný výsledek jsem vypočítala dobře..XD)
Pouliční popěvek
31. prosince 2008 v 22:39 | Kristýna
|
Básničky
Sice se to vůbec nerýmuje, ale to bude pro to, že to je přeložený.. Strašně se mi líbí ten text!
POULIČNÍ POPĚVEK
pro Ni
Chodníku sladký, stojí sama
v noci a světle pouliční lampy,
zatímco svět je letně zpocený a
sirény zpívají
a nenávist se lije z městské oblohy
jak zlotřilý déšť,
padá na nás všechny,
až nás promočí hněvem
a tak hrozným strachem,
že se spřátelíme i s nepřáteli,
že děláme rozhodnutí žhavá jako výheň,
jako žiletky, jak vystřelené kulky,
jako nedodržené sliby,
kterými se zapřísahám
dokonce i když ji vidím stát
dva kroky od zla,
jeden krok ode mě.
Ale člověk na tomhle světě
jde buď ruku v ruce s nebezpečím,
nebo jde
sám.
Ukázka z knihy NEOHROŽENÁ 3: Závod
Pictures [pen]
29. prosince 2008 v 14:34 | Kristýna
|
Ostatní
Našla jsem pár krásných obrázků a musela jsem je sem dát XD



Neohrožená 2: Sam
27. prosince 2008 v 20:38 | Kristýna
|
J-N

Počet stran: 173
Žánr: akční, romantika
Sam je pryč.
Ne. Není normálně pryč.
Někdo ho unesl.
Ukradl mi ho.
A já ho musím najít nejpozději za tři hodiny...
Jinak Sam umře.
A to jenom mojí vinou.
Někdo si přeje mou smrt.
A dost možná mu to výjde.
Brzy.
Ale před odchodem musím ještě něco stihnout.
A existuje pouze jeden člověk, s kterým to chci udělat.
Sam.
NEOHROŽENÁ
Recenze:
Gaia je v nebezpečí. CJ jí chce zastřelit, protože si myslí, že mu zastřelila jeho kamaráda. Snaží se jí zabít jako šílený. Gaia nemá strach, ale tuší, že mu prostě nevydrží dlouho utíkat a jednou ji sejme. Ale ještě před tím, než se to stane, si umane, že si chce splnit dvě přání. Spatřit svého taťku a s někým se vyspat. Chce si užít ještě štěstí života, než umře. Ale když pak najde Sama v posteli s Heather, vydá se zběsile na útěk. V parku zahlédne tvář svého otce (ale není to její pravý otec, ale jen bratr jejího pravého otce) a rychle ho začne pronásledovat. Gaiu začne pronásledovat CJ, protože jí chce zabít. Gaiin právý otec ví, že jí chce CJ zabít a začne pronásledovat CJ. A úplně nakonec se za nimi žene Sam, který chce dohonit Gaiu, aby si to mezi sebou vysvětlili. Takže se rozpoutá honička čtyř lidí. Loki - bratr Gaina pravého otce - zavede Gaiu do pasti. Gaia je zraněná z toho, že jí vlastní otec vede do pasti a příšerně rozzuřená - neví, že Loki není její pravý otec, uteče pryč a cítí neúspěch a bolest nad oběma zkrachovalými plány. Chce, aby jí konečně našel CJ a zastřelil jí, ale toho zatím zneškodnil její pravý otec. A Sam? Gaia ještě netuší, že Loki ho unesl...
Úryvek:
,,Tak nashle, mrcho!"
Gaia se svým očistným nádechem málem zalkla. Ten debilní, kreténský, podělaný CJ jí zase strkal svou smradlavou bouchačku do obličeje. Kolik toho člověk dokáže během jediného večera vydržet? Dávno jí to nemyslelo normálně. Byla vyčerpaná, šílená a zoufalá a při pohledu na toho blba totálně vystresovaná.
Bez přemýšlení zaskočila sebe i CJ tím, že mu pistoli vykroutila z ruky a ze všech sil jí odhodila daleko do ulice. Nechtěla nic jinýho, než aby CJ odtud vymázl. Hned. Nic víc.
CJ se rozběhl zbraň hledat.
,,Nemůžeš mě nechat aspoň pár hodin napokoji, ty mrňavá kryso?" vřískla za ním.
Bez ohlédnutí vyběhla po schodech ke dveřím. Přitom si se znepokojením uvědomovala, že kromě toho, že ztratila srdce a hrdost, teď navíc ztratila i rozum.
Můj komentář: Další suprový pokračování Neohrožená. Nejvíc se mi to líbilo až na konci, tam se to parádně všechno zamotalo. Ta honička byla dobrá XD Jo, a k Úryvku chci dodat.. malokdy to dopadlo takhle, že mu vykroutila bouchačku z ruky a zahodila jí.. to jen jednou a ten kousek jsem sem vybrala, protože se mi líbí, jak parádně ho Gaia utřela XD
Neohrožená
25. prosince 2008 v 14:30 | Kristýna
|
J-N

Autor: Francine Pascalová
Počet stran: 173
Žánr: akční, romantika
Jsem silná.
Jsem mrštná.
Jsem naštvaná.
Jsem nezkažená.
Jsem osamělá.
Jsem Gaia.
Jsem stejná jako vy.
Ale ne úplně - jsem totiž
NEOHROŽENÁ
Recenze:
Sedmnáctiletá studentka Gaia má jméno jako bohyně a má také nadlidské schopnosti, i když o nich ví pouze ona - narodila se ,,bez genu strahu", takže nejenom že se ničeho nebojí, ale současně má i v normálních situacích tolik síly a zručnosti a vytrvalosti, jako jiní lidé mají jen v adrenalinových (stresových) situacích. Vzhelem k tomu, že tahle ,,Superdívka" žije v současném New Yorku a ve čtvrti plné násilí, obě vlastnosti bohatě využívá.
Gaia bydlí u George, tatínkova dávného kamaráda, a Elly, jeho manželky. Na tatínka se zlobí, protože před pěti lety, po maminčině tragické smrti, se vypařil a od té doby se jí slůvkem neozval. Gaia ho považuje za zrádce, netuší, že pracuje na tajném úkolu pro CIA a k dceři se nesmí přiblížit především kvůli jejímu vlastnímu bezpečí.
Ed je Gaiin jediný kamarád. Také je upoutaný na invalidní vozík, je do ní tajně zamilovaný a občas jí jde na nervy. A Gaia je zamilovaná do Sama, který chodí s Heather. Ze žárlivosti Gaia neupozorní Heather, že v parku řádí násilník, a když Heather skončí s bodným poraněním v nemocnici, Gaia se cítí provinile a rozhodne se násilníka sama dopadnout a vlastnoručně zneškodnit. Ale nějak se k tomu přimotá i Sam a všechno je složitější, než vypadalo původně. Ostatně ani George, ani Ella nejsou tím, na co vypadají...
Úryvek:
,,Nechte ji odejít!" požádal pevným hlasem.
Grázlův úsměv vypadal díky napuchlým, znetvořeným rtům groteskně, rozbíhal se do nečekaných úhlů. ,,Můj kámoš CJ tvrdí, že mu šlápla na kuří voko."
Jeden z chlápků s kapucí popošel dopředu a popadl Gaiu za ramena. Odtáhl ji stranou od Sama a drsně ji objal, takže obě paže jí přitiskl k bokům.
Samovi začalo svítat, jaká hrůza z toho může vzejít. Do hrdla mu stoupla pachuť žluči. Vztek smíchaný se strachem vytvořil hluboké zoufalství.
Gaiiny obrovské oči mocně žhnuly...
Můj komentář: Tak to byl první díl serie NEOHROŽENÁ. Díky Bohu, že je mám všechny xD Moc se mi to líbilo a těch 173 stránek uteče jako voda. Ani jsem se nenadála a už jsem byla nějak v půlce knížky! XD Je to skvěle napsaný a hodně rychle to utíká =)