Z minulého dílu:
,,Oyin-sama, mám pro vás důležitou zprávu," byla bledá jako stěna...
,,Co to je za správu?" zeptala se zvědavě Oyin.
,,Canita-sama vás volá do své pracovny. Je to prý naléhavé a máte si pospíšit. Máte tam jít hned teď!"
********************
,,Dobře jdu za ní," řekla Oyin a lhostejně se vydala k pracovně Canity-sensei.
,,Prosím, pospěšte si, Oyin-sama! Canita-sama spěchá!" řekla nervózně dívka.
,,No jo, ale já nespěchám, Canita si počká"
,,Co, Co? Co se děje?" probudila se Tinia.
,,Nic, spi dál"
,,Téda, takhle mě odbýt," urazila se na oko Tinia.
,,Tak se začni trochu chovat a neskákej mi dořeči, když se s někým bavím."
,,Oyin-sama! Posloucháte mě?!" dívka už vypadala, že se každou cvíli rozpláče.
,,Ne. Co jsi říkala?"
,,Jestli sivíc nepospíšíte, Canita-sama to bude dávat za vinu mě, že jsem vás nepopohnala a něco mi provede, já nechci, aby se něco stalo mé rodině, moc, moc, vás prosím, přidejte!"
,,Jéžiš, a co mi je do toho, co ti Canita udělá? Radši už buď prosimtě zticha..." řekla Oyin s nezájmem, ale nenápadně přidala do kroku.
,,Promiňte," špitla dívka a už mlčela.
,,Ták, už je ticho, tak bys mi mohla vysvětlit, co se děje..?" ozvala se Tinia
,,Ále, Canita mě volá, a prý to je hodně důležité a spěchá to.."
,,Beztak chce zase jen nějakou kravinu, pinda jedna!"utrousila Tinia. Často používala ostrá slova.
,,Jo, ale až s ní budu mluvit, tak si pěkně zalezeš, nestojím o to, aby to bylo jako tenkrát, kdy jsem dostala záchvat smíchu, když mi řekla, že ze mě bude výborný ninja!"
,,No a co? Tak ses neměla smát, byla to tvoje chyba, mělas to vydržet."
,,Když jsi jí na to odvětila, že z ní zase jenou bude stará seschlá baba s křívýma nohama, šikmýma očima a velkou prdelí, tak to se prostě nešlo nesmát! Dokážeš si představit krásnou Canitu-sensei v téhle podobě..." a Oyin už se zase začala chvět smíchem.
,,Ehm.. promiňte Oyin-sama, ale co je tu k smíchu?" ozvala se nesměle dívka, která samozřejmě nemohla slyšet myšlenky Oyin a Tinii.
,,Nic," odbyla jí Oyin a znovu se ponořila do myšlenek: ,,Takže jsme dohodnutý jo? Až budu mluvit s Canitou, tak zalezeš, jo?"
,,Néé, já to chci taky slyšet, nebudu tě rozesmívat.."
,,Jó, to známe.. Ty to stejně nevydržíš!"
,,Prosím! Prosím! Prosím! Přísahám, že budu jako myšička.."
,,No jo, no," povzdychla si Oyin.
Došly ke dveřím Canityny pracovny. Malá dívka co šla s Oyin zaťukala, něco potichu zamumlala a běžela pryč.
Oyin vstoupila dovnitř.
,,Co jste mi chtěla, že to tak spěchá, Canito-sensei?" zeptala se Oyin a posadila se na židli.
,,Mám pro tebe přenášku," odpověděla Canita-sensei. Seděla napřímená na židli za stolem, krásná a chladná, jako vždycky. Ale Oyin zpozorovala, že vypadala i poněkud nervózně, jako by z něčeho měla strach.
,,Přednášku?! To si děláš sranduuu!!" naježila se Tinia.
,,Buď zticha! Pamatuj, co jsi mi slíbila! Že prej budeš jako myšička. Moc dlouho jsi to nevydržela, měla bys víc trénovat sebeovládání."
,,Jo, jo, už jsem ticho."
Oyin se zase začala soustředit na Canitu-sensei, ale ta byla potichu.
,,Tak můžete začít s přednáškou, jestli chcete," řekla Oyin, když pořád nic neříkala.
,,Oh, jistě," Canita-sensei vypadala, jako by se právě probudila. ,,To je divný.. tohle se jí ještě nikdy nestalo... pomyslela si Oyin."
,,Tákže,"promluvila Canita-sensei už zase silným hlasem. ,,Řekni mi, co všechno víš o Černích ninjích?"
,,Černí ninjové?" podivila se Oyin. ,,No tak to jsou-
,,To bude nuda, jdu spát," skočila Tinia otráveně Oyin do řeči a zalezla si do skrytu duše, kde téměř nic, na co Oyin myslela nevnímala.
,,Ehm.. pardon..." zakoktala se Oyin. ,,No tak to jsou tři téměř nejsilnější osoby z Černé vesnice. Jenom oni a Kage mají právo vyjít mimo vesnici, nikdo jiný ne. Zastupují Černou vesnici, bojují za ni. Jsou neporazitelní, zabíjejí čistě, bezbolestně, rychle a chladnokrevně. To je asi tak všechno co o nich vím."
,,Dobře," kývla Canita-sensei. ,,Teď ti řeknu, kdo jsou Černí ninjové v současné době. Jsou to tři muži: Finoto-sama, Soni-sama a Wotuparu-sama.
Každý z nich je v něčem nejlepší: Finoto-sama umí nejlépe používat hrubou sílu, které nic a nikdo neodolá, tohoto muže nelze zranit.
Soni-sama je zase odborník na tiché a rychlé zabíjení. Než si protivník stačí uvědomit co se děje, je už mrtvý. Soni-sama používá skrývací techniky, při boji je těžké ho zahlédnout, natož se k němu dostat.
A třetí je Wotuparu-sama. To je mistr zuřivosti a je nejrychlejší z těch tří. Nepotřebuje ani skrývání, ani velikou sílu, nikdo nestačí jeho pohybům a technikám." Canita-sensei se chvíli odmlčela a pak pokračovala.
,,Ale vesnice se musí starat o to, aby byli Černí ninjové na každou generaci. Nemůžou to být tak ledajací lidé, ale jsou vybraní už od svého dětství a od malička se pilujou v psichyce a dovednostech. A ty jsi jedna ze tří budoucích Černých ninjů."
Oyin zalapala po dechu. Následovalo pochopení: Tak proto měla soukromého učitele, proto měla tak tvrdý výcvik, proto nesměla dbát na city, proto byla o dost napřed než ostatní děti. Protože byla předurčená stát se Čerbným ninjou.
,,To je vše, můžeš jít," řekla Canita-sensei.
Oyin poslechla, ale u dveří se zastavila.
,,Můžu mít jednu otázku?"
,,Hmm?"
,,Proč kolem toho bylo tolik povyku, tolik spěchu, když to byla jen obyčejná přednáška?"
Canita-sensei se podívala na hodinky.
,,Protože přesně za pět minut musím být někde jinde. A už jdi."
Oyin za sebou zavřela dveře a odešla.
********************
Canita zamkla dveře od své pracovny a vydala se ven.
Už se stmívalo.
Nešla k sobě domů, ale do velkého, opuštěného domu.
Vešla dovnitř a hledala dveře, na kterých bylo napsáné číslo 37, když je našla opatrně zaťukala.
Celý den byla nervózní, a teď na ní dolehl strach o to víc.
Dveře otevřel jakýsi muž.
,,Á, pojď dál." řekl a společně vstoupili dovnitř. V pokoji nebylo vymalováno, žádný nábytek, jen holá místnost. Sedli si na zem.
,,Tak jak to vypadá, je připravena?" zeptal se muž.
,,Ano, je výrazně o krok napřed než ostatní děti a už se umí chovat, umí být bezcitná a skvěle ovládá Sharingan. Dělala jsem přesně to, co jste mi řekl."
,,Výborně," pochválil jí muž, ale vytáhl katanu a stoupnul si.
Canita už přestávala ovládat svůj strach a viditelně se rozklepala.
,,O-opravdu jsem udělala všechno, co jste mi řekl!"
,,Však já ti věřím." řek muž a pomalu zdvihal zbraň.
Canita se přikrčila. ,,T-tak za co?"
,,Za to, že jí znáš. V okamžiku, kdy ti byla přidělena práce jí vychovat, bylo rozhodnuto, že zemřeš."
,,N-ne" vydala ze sebe Canita poslední slovo, ale už ho spíš zasípala, sotva slyšitelně.
Pevně zavřela oči, z kterých jí začaly téct slzy.
Vduchem se mihla zbraň.
Ozvalo se hlasité zaječení krásné, mladé ženy a pak už jen rudé kapky krve stékaly po zdi.
__________________________
No, to je konec 8.kapitoly.. Trošku drastickej konec no.. A zase klasická otázka: Jak se vám povídka líbila? Budu strašně ráda, když mi napíšete nějakej komentík =)